Nejen ekonomické dění posledních měsíců mě donutilo se zamyslet, kdo je největším společenským otloukánkem, tedy kdo vlastně odnáší současnou situaci nejvíc. Bohužel pro nás všechny je to střední třída, a ačkoli se politické strany tváří, jak budou usilovně zlepšovat životní podmínky právě těchto lidí, tak realita je dost odlišná.
Kdo tam vlastně patří
Pojďme si na začátek definovat, kdo to je vlastně střední třída a proč hraje v ekonomice tak zásadní roli. Podle zakladatele sociologie Maxe Webera lze střední společenskou třídu definovat mezi vyšší a dělnickou třídou, v našem západním pojetí ji Roger Scruton připisuje ještě další vlastnosti, jako jsou určitá úroveň všeobecné vzdělanosti, materiální úroveň v podobě soukromého vlastnictví a tendence k politickému kompromisu. Britský sociolog Anthony Giddens přišel s konkrétním rozdělením do tří skupin platným i u nás, první je stará střední třída, kam patří drobní podnikatelé, živnostníci, majitelé menších obchodů a soukromí zemědělci, další podskupinu tvoří vyšší střední třída v podobě odborníků, jako jsou lékaři, a vedoucích pracovníků, poslední podskupina nižší střední třídy je složená z učitelů, nižších úředníků nebo zdravotních sester. OECD považuje za střední třídu obyvatele s příjmem 75 % až 200 % mediánu, což považuji za rozumnější definici než násobky průměrné mzdy, která ekonomickou realitu vystihuje poněkud zkresleně.
Význam střední třídy pro demokratický stát a ekonomiku je nesporný, dalo by se říci, že tvoří přímo jakési makroekonomické ukotvení a na jejich bedrech leží financování státu pomocí daní, které v podstatě udržují ve státě sociální smír mezi nejbohatšími a nejchudšími.
Co ohrožuje střední třídu?
Již před dvěma lety vyšla studie OECD, popisující ždímání kapes střední třídy. Nejvyšší ohrožení stability této společenské vrstvy jak autoři, tak já osobně, spatřují v raketovém zdražování bydlení. Momentálně u nás máme čtvrtý nejvyšší růst cen nemovitostí v EU a v prvním kvartále tohoto roku byl růst cen domů a bytů 11,9 %, vzhledem k růstu cen stavebních materiálů a inflaci neočekávám, že druhý kvartál bude lepší, spíše naopak. Teď si dejte do souvislosti tato čísla s růstem mezd také v prvním kvartálu 2021, průměrná mzda poskočila výše o 3,2 % a to ještě musíme počítat s faktem, že zhruba dvě třetiny zaměstnanců na průměrnou mzdu nedosáhnou. Vychází mi z toho celkem jednoduchá rovnice, kde je příslušník střední třídy v minusu a zoufale se za pomocí hypotéky a úvěrů na bydlení snaží dohnat pádícího koně v podobě cen bydlení utržených ze řetězu. Řešením bytové krize určitě nejsou levičácké nápady na pokutování dlouhodobě neobsazených bytů nebo přísné zdanění investičních bytů, již jsem minulosti napsal, že zásadní je podpořit výstavbu nových bytů zejména těch obecních a státních, s tím souvisí i potřeba zrychlení stavebního řízení a po vzoru Vídně opakovat lidem, že bydlet v nájmu není žádná ostuda.
Daně a inflace útočí
Vraťme se k našemu usouženému závodníkovi, jakoby nestačilo, že musí stíhat tempo růstu cen nemovitostí, tak mu ještě stát do obou kapes přidá zátěž. Do první mu naloží zvýšení daní, které už v podstatě připouští po volbách i vládní strany, protože díra ve státním rozpočtu se musí nějak zalátat. Na nejchudších si nic nevezmete, jejich daňový odvod je minimální a nejbohatší zase umí v daňové optimalizaci dobře chodit, takže střední třída to jako vždy odnese.
Do druhé kapsy se ještě vejde závaží v podobě rostoucí inflace, která střední třídě nejen požírá případné úspory, ale také jim komplikuje rodinné rozpočty. Poslední údaj za červenec je růst cen o 3,4 % a inflační výhled vypadá na další růst. Pokud v souvislosti s inflací podíváme na reálný růst mezd, tedy růst očištěný o růst spotřebitelských cen, tak v prvním čtvrtletí tohoto roku to bylo pouze 1 % a stále opakuji, mzdy zdaleka reálně nerostly všem příslušníkům střední třídy. Tištění peněz a následné hnojení ekonomiky se prostě muselo projevit, když k tomu přidáte bezuzdné rozhazování státu, tak je to pro střední třídu hodně jedovatý koktejl, který bude muset vypít až do dna.
Závěrem jen dodám, že silnou a produktivní střední třídu potřebujeme všichni, chudí se bez ní propadnou ještě níže do pasti chudoby a bohatí se vystavují riziku sociálních nepokojů. Je na čase obrátit role, stát by měl být kvalitním sluhou pro střední třídu, která si ho platí a ne naopak, protože jedině tudy vede cesta k prosperitě.
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/finance-ceny-ekonomika.A210818_191327_domaci_kzem
