Inflace je v ekonomii pro někoho strašákem, ale pro jiné vítaným jevem. Suchá teorie říká, že se jedná o nárůst všeobecné cenové hladiny zboží a služeb, tedy, že pokud podraží, sníží se reálná kupní síla peněz. Ve vašich kapsách to pocítíte tak, že si například za tisícikorunu koupíte čím dál méně potravin nebo, že si rozmyslíte, zda spořit či investovat, protože inflace znehodnocuje výnosy z obou aktivit. Na druhou stranu, na každé situaci v ekonomii, ale i ve společnosti někdo vydělá, při vyšší míře inflace jsou to dlužníci, kterým rostou mzdy, ale úrok z dluhu zůstává stejný.
Inflace u nás
K úvaze o budoucím inflačním vývoji mě přinutil zajímavý článek „After the pandemic: Will inflation return?“ z prosincového vydání The Economist, kde se autor zabýval možností roztočení inflační spirály ve vyspělých ekonomikách světa s ohledem na koronavirovou krizi. Předpoklad nízké míře inflace je v současné době hluboce zakořeněn jak v ekonomické politice států, tak i ve finančních trzích, s nízkou inflací jsme si prostě navykli dlouhodobě žít. U nás je průměrná míra inflace v letech 2009-2019 necelých 1,8%, z posledních dat loňského roku však vidím jistou akceleraci, kdy se úroveň dostala až na 3,7% v únoru a zatím to vypadá, že celkový letošní průměr bude nad 3%.
Česká národní banka udržuje cenovou stabilitu díky cílení inflace, od roku 2010 je u nás podobný inflační cíl jako v ostatních vyspělých zemích, a sice míra inflace 2%. Díky nízké inflaci mohla naše centrální banka nastavit nízkou úrokovou sazbu a následně tudíž podporovat růst ekonomiky nízkými tržními úrokovými sazbami u komerčních bank. Což v praxi znamená, že si firmy mohou půjčovat na nové stroje, vybavení či stavbu budov za nízký úrok, tudíž jsou to pro ně výhodné investice, které navíc zvyšují zaměstnanost. Naše ČNB reagovala během loňského roku na ekonomickou krizi snížením úrokové sazby z 2,25% (hodnota v únoru 2020) až na 0,25% (poslední rozhodnutí ČNB o snížení v prosinci 2020).
Kvantitativní uvolňování a ceny bytů
Jenže nízká úroková sazba centrální banky má i svou nevýhodu, zvyšuje možnost vlád rozhazovat a zadlužovat budoucí generace za pomocí nákupu státních dluhopisů centrální bankou. V praxi to vlastně znamená, že dojde ke kvantitativnímu uvolňování peněz, tedy k tištění peněz centrální bankou. U nás se návrhy na kvantitativní uvolňování připravují již od jara loňského roku, Česká národní banka se rozhodla v nepříznivé situaci koronakrize pro masivní stimul ekonomiky. Při tomto kroku výrazně roste bilance centrální banky, ta ve své podstatě přímo nezvýší peněžní zásobu, ale pouze dodává likviditu komerčním bankám.
Kvantitativní uvolňování a nízká úroková sazba ČNB zároveň motivují domácnosti a investory k nákupu nemovitostí, domácnosti je využijí k vlastnímu bydlení, investoři k relativně stabilní a bezpečné investici. Jenže zvýšená poptávka, nedostatek bytů na trhu, nedostatečná výstavba nových, v kombinaci s nedůvěrou obyvatelstva v kroky vlády (plus možná specificky český DNA kód, že každá domácnost by měla být ideálně vlastníkem bytu - což na západě není vůbec normální a podíl nájemních bytů je mnohem vyšší než u nás a je to tak správně) - to vše tlačí ceny bytů enormně vzhůru, jak dokazuje i předchozí dekáda, kdy se ceny zvedly celorepublikově o 63%, a zdá se, že růst cen bytů zpomaluje jen velmi pozvolna a v některých krajích vůbec. Obávám se, že při současné prognóze konce růstu mezd v některých oborech plus obory jako cestovní ruch, gastronomie a hotelnictví a mnoha dalších, kde se spíš bojuje o přežití než, aby se vůbec uvažovalo o nějakém zvyšování platů, dojdeme do situace, kdy se vlastní bydlení bude stávat čím dál více nedostupnou komoditou. Nájemní bydlení není ostuda, chyba nebo něco špatného. Což na západě vědí dávno a trh i zvyklosti se tomu plně přizpůsobil.
Významně vyšší inflace je spíše nereálná, ale jisté není nic
Vraťme se ještě jednou k inflaci, autor článku v The Economist pokládá návrat inflace do vyšších hodnot spíše za nepravděpodobný. K tomuto názoru se přikláním, jenže drobná pochybnost přece jen zůstává, vezměte si, co jsme na začátku roku 2020 pokládali za vysoce nepravděpodobné až nemožné a jak to nakonec ve skutečnosti dopadlo. Takže vyloučit riziko vysoké inflace zcela nelze, zejména pokud by se ČNB vrhla cestou „rozhazování peněz z vrtulníku“ přímo domácnostem či cestou napřímo financovat vládu, aniž by musela dluh splatit. Co je možná ještě horším dopadem a budoucím rizikem, je pokřivená reálná alokační funkce finančních trhů a cen, kdy obojí více reaguje na kroky centrální banky, než na ekonomickou realitu.
Závěrem bych asi jen dodal, že riziko inflace pro vlastní úspory nejlépe eliminujete jejich rozložením. Nikdo nevymyslí nic lepšího než, že diversifikace je jedinou možností, jak přežít. Nezapomeňte, že se počítá i investice do vzdělání a budoucnosti vašich dětí a do zvýšení vlastní kvalifikace, s chytrou hlavou a šikovnýma rukama se prostě nikdy neztratíte.
