Ve smršti turbulentních událostí posledních dní by málem zapadla velmi důležitá zpráva, a sice změna insolvenčního zákona v neprospěch krachujících podnikatelů.
Roste počet insolvenčních návrhů
Pojďme se na celý problém podívat detailněji, vzhledem k prohlubující se ekonomické krizi a očekávaným horším výsledkům naši ekonomiky v roce 2020 můžeme počítat se zvýšeným počtem firem, které podají insolvenční návrh. Jedná se o podání návrhu na zahájení řízení o insolvenci a může ho podat dlužník i věřitel. Neschopnost splácet svoje závazky v posledních týdnech prudce roste, zejména u právnických osob, podle dat společnosti CRIF podalo ve 41. týdnu návrh na insolvenci přes 40 právnických osob, v roce 2019 ve stejném týdnu to bylo jen 26 právnických osob. Je tedy zřejmá vzrůstající tendence a v příštích týdnech odhaduji, že tomu nebude jinak. Peníze na mzdy, nájmy, splátky a další závazky budou chybět zejména podnikatelům v oborech nejvíce postižených koronavirovou krizí jako jsou gastronomie, hotelnictví, veletrhy, event a cestovní agentury, sektor zábavního průmyslu (kina, divadla,...) a v neposlední řadě také dopravce. Bohužel může dojít ke kumulativnímu nárůstu insolvencí i v dalších oborech, když se krize přesune do dodavatelských segmentů výše zmíněných oborů.
V nestabilní době je hloupost měnit insolvenční zákon
Čekali byste, že v této situaci nebudou zákonodárci měnit znění insolvenčního zákona? Tak to byste chtěli moc, do všech těch trablů firem se sníženým odbytem i přerušením podnikatelské činnosti se přidává ještě změna tohoto zákona v neprospěch členů statutárních orgánů. Od ledna příštího roku dostanou dodatečný vánoční danajský dáreček v podobě přísnějších podmínek v případě krachu firmy. Zpřísní se pravidla a sankce za to, že členové statutárních orgánů neodvrátili krach firmy a včas nevyužili možnost vstoupit do insolvence. Nový institut na „doplnění pasiv“ se zaměří na to, jak statutár konkrétně k úpadku přispěl a co je nejzávažnější, doplatí peníze z vlastního osobního majetku. To může v konečném důsledku vést k ekonomické likvidaci člena. Abychom se nepohybovali jen ve velkých s.r.o., kde jsou členy statutárního orgánu často manažeři, tak u malých firem jsou to většinou sami jejich majitelé. Insolvenční správce tedy získá nástroj pro navýšení hodnoty zbývající z podnikání, ovšem za cenu zničených rodin a životů zejména drobných podnikatelů.
Řešení pro věřitele to možná nepřinese
Na druhou stranu nesmíme znevýhodňovat ani věřitele, je potřeba vyvážit i jejich práva na vymáhání pohledávky. Ovšem nejsem si zcela jist, zda tento nový institut na „doplnění pasiv“ povede ke kýženému umořování závazků u věřitelů. Optimální se jeví, aby škoda byla uplatňována jen v případech, kdy to není možné zneužít a je zřejmé, že firma byla v úpadku reálně delší dobu. Může se také stát, že od nového roku nebude chtít téměř nikdo nést riziko výkonu člena statutárního orgánu, ačkoli vlastníkům malých firem nic jiného nezbude, protože nemají prostředky si na to najmout manažera. Klesne tudíž i ochota podnikat, což může být ve výsledku pro ekonomiku smrtící koktejl, počet nových firem je totiž nejnižší za poslední tři roky a navíc v září přerušilo svou živnost nejvíce podnikatelů od vyhlášení nouzového stavu.
Obávám se, že tento nový institut je jen dalším hřebíčkem do rakve střední třídy, mezi kterou se řadí malí a střední podnikatelé. Velké firmy a nadnárodní korporace si s týmem dobře placených právníků vždy poradí, ale právě výše zmínění na tom budou mnohem hůř. Prostě v této situaci není možné kolabující podnikatele vehnat ještě do větší pasti, a proto pokládám nový institut na „doplnění pasiv“ za kudlu do zad v nejméně vhodnou dobu.
