Evropská unie – návrat před Lisabon!

Možná jste z mých předchozích článků získali dojem, že jsem zarytým nepřítelem Evropské unie. Není to tak docela pravda, jsem jejím odpůrcem v dnešní podobě, ale moc rád bych viděl, kdyby nynější krizi evropští politici využili k návratu ke kořenům společných hodnot volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu, bez kterých se jako malá otevřená ekonomika se zaměřením na export neobejdeme. Ostatně k základním principům, proč bylo pro jednotlivé státy výhodné se stát členem takového uskupení. Loni byl podíl českého exportu do EU 84,1 %, toto číslo se vzhledem ke strukturální skladbě českého průmyslu asi nepodaří jen tak změnit, navíc naše produkce je dostatečně kvalitní, takže zájem o její vývoz tu bude stále.

Otázkou však zůstává, jak dlouho Evropská unie vydrží, zda v současné podobě, se současnými členy a zda je vůbec schopná sebereflexe. Rád bych věřil že ano, nicméně nějak mi chybí příklady z úspěšné unijní sebereflexe v minulosti. Současná Evropská unie není podle mého dlouhodobě udržitelný a životaschopný projekt. Selhává totiž v základních principech takového uskupení. Jako manažer si vypůjčím příklad z firemní praxe. Unie selhává v oblasti bezpečnosti, efektivity, personálu, finančního řízení, komunikace a marketingu, plánování, kontroly, sdílení informací, efektivního vynakládání finančních prostředků, jednotné politice navenek… dalo by se pokračovat hodně dlouho. Bez řady omezení se naopak rozhodně obejdeme.

Bez čeho se například rozhodně obejdeme? Určitě bez absurdních nařízení a příkazů, pro pobavení tu máme třeba „normu pro určení zahnutí banánů“ nebo „zákaz používat výraz pomazánkové máslo“, ale přiznejme si, že to jsou pro nás všechny spíše okrajové věci, vhodné leda k pousmání. V konečném důsledku jsou nebezpečné jiné úmysly EU, mezi nejškodlivější řadím:

• povinný počet žen (kvóta 40%) ve vedení velkých evropských firem: tento nesmysl by měl sice ženy na pracovním trhu chránit, ale místo toho je uráží. Schopná a chytrá žena se dnes dostane na pozici, na kterou bude sama chtít a bez povinných kvót. Navíc je to zasahování do soukromého podnikání, EU nemá co nařizovat soukromým subjektům složení jejich výkonných orgánů.
• společná ekologická politika založená na zeleném ekoterorismu: sem patří například zákaz klasických žárovek, což má vést úsporám v domácnostech, ale úsporné žárovky obsahují nebezpečnou rtuť, takže je jejich výroba pro životní prostředí mnohem škodlivější než u klasických.
• podpora inovací v automobilovém průmyslu směrem k elektromobilitě: ano, je chvályhodné chtít snižovat emise oxidu uhličitého v dopravě, ale opět nelze na druhou misku vah nepostavit případné poškození konkurenceschopnosti evropských automobilek. A nejen jich, ale především celé sítě subdodavatelských firem, zaměstnávajících v Evropě miliony pracovníků. Iluze o jakési „bezemisnosti“ také dost pokulhává, jejich případný masivní nástup na trh by znamenal i vyšší nároky na výrobu elektrické energie, infrastruktury a mnoho dalšího.
• zákaz rozlišování pohlaví při tvorbě pojistného: opět zásah do soukromého podnikání pojišťoven, které za léta měly velice kvalitně propočítané statistiky a rozhodně jimi necílily na diskriminaci jednoho či druhého pohlaví
• tvorba naprosto nesmyslných studií z peněz daňových poplatníků, tedy nás všech: zde pouze jeden příklad za všechny, EU podrobila sledování vlivu klimatických změn na rovnost žen a tipujete správě, studie byla naprosto k ničemu, nepřinesla žádné reálně využitelné závěry a jen zatížila peněženky plátců daní

To je jen pár příkladů, jistě dovedete doplnit řadu vlastních.

Nadcházející ekonomická krize může mít pro EU očistný charakter, zbavit se všech těchto nesmyslů a vrátit se k podstatě spolupracující Evropy, efektivních národních států, které vzájemně úzce spolupracují a čerpají veškeré výhody propojených národních ekonomik, včetně volného pohybu osob, zboží a kapitálu. Vrátit se k Evropě dobrých a úzce spolupracujících sousedů. K Evropě, kde bohatství vzniká z práce. K Evropě, kde tradiční rodina má své místo a systém si jí váží.

Nepodílet se ani na přijímání muslimských migrantů, ani řešení genderových problémů či rozvojové pomoci, ale využívat pospolitosti založené na společných hodnotách v oblasti ekonomiky či životních postojů vycházejících z křesťanské tradice. EU by měla být i modelovým příkladem v oblasti podpory smysluplných inovací a kvalitního vzdělávání, protože jedno bez druhého se neobejde, bez diktování inkluze a dalších devastačních opatření pro školské systémy. Evropská unie má zkrátka nyní jedinečnou šanci na vnitřní obnovu a racionalizaci své existence, například návratem před Lisabonskou smlouvu. Zda ji dokáže využít posuďme v budoucnu a držme si palce.