Stane se Česká republika pouští?

V záplavě zpráv o novém typu koronaviru jako by úplně zanikly zprávy o katastrofálním stavu sucha v České republice. Přitom právě tento problém může být v horizontu let mnohem větším průšvihem než jakékoli respirační onemocnění. Sucho se v posledním období týká 99% našeho území, přičemž 10% je postiženo přímo extrémním suchem. I když v posledních dnech alespoň trochu zapršelo a zlepšila se intenzita sucha v povrchové vrstvě půdy (0-40 cm), problémem nadále zůstává intenzita sucha v hlubší vrstvě půdy (40-80 cm). Je také nutno vzít v úvahu, že cca 50% pitné vody se používá z podzemních vod. 

Nejsem hydrolog, ani klimatolog a nechci se do těchto rolí samozvaně pasovat, ale stav naší krajiny a zejména důsledků sucha trápí nejen mě. Odborníci se shodují, že primární příčinou neutěšeného stavu je dlouhodobý deficit srážek v určitém časovém intervalu. Asi se všichni shodneme na abnormálním vývoji počasí v posledních letech, jak je to dlouho, kdy byl v zimě opravdu sníh a v dubnu pravé aprílové počasí plné deště? Silničáři si sice díky mírné zimě mnou ruce, ale sníh a jeho jarní odtávání přírodě chybí, zrovna tak není úplně běžné, že v dubnu často teploty atakují spíše červnové hodnoty. Musíme si ovšem na rovinu přiznat, za sucho můžeme i my sami, a sice nevhodným a intenzivním zemědělstvím, nadměrnou regulací vodních toků a průmyslovou činností. Pokud totiž výše uvedené provádíme dlouhodobě špatně a bez ohledů na přírodu, tak vzrůstá tendence k vysušování krajiny.

Důsledky sucha hrozí opravdu až katastrofální, jako první sektor ekonomiky, který je pocítí, bude zemědělství a jeho produkce, což odborníci definují jako primární dopady. Sníží se výnosy jednotlivých plodin na hektar a bude obtížné zajistit krmivo pro hospodářská zvířata. Farmářům citelně klesnou příjmy, někteří se dokonce dostanou do neřešitelné situace a budou muset s podnikáním skončit. Vzroste i počet žádostí směrem ke státu o kompenzace. Vše pocítíme v konečném důsledku my ve svých peněženkách, ceny potravin poletí strmě vzhůru a některých bude dokonce i nedostatek. Nespasí nás ani levnější dovoz ze zahraničí, situace se suchem není růžová ani tam. V primárním sektoru ekonomiky dopady dále pocítí lesnictví a rybolov, sekundárně vzniknou ztráty i v dopravě, energetice a průmyslu. Hrozí zvýšená nezaměstnanost, následně také ztráty příjmů pro místní komunity a pro státní rozpočet jako celek.

Nesmíme opomíjet ani sekundární dopady na společnost, celosvětově hrozí vzestup nelegální migrace za účelem dostat se do oblastí, kde voda ještě je. U nás se budou vyostřovat spory mezi vlastníky a uživateli vodních zdrojů, ekonomické ztráty totiž nedopadnou na všechny rovnoměrně, takže se napětí ve společnosti zvýší.

Základem všech řešení je ochrana přírody pro lidi, ne proti lidem. Takže i boj se suchem musí být veden pomocí odborníků a ne ekoteroristických nátlakových skupin. Jeden z pilířů by měl být návrat k české původní krajině, nikdy v minulosti nebyly obrovské jednolité lány polí bez diverzifikace plodin, remízků a mokřadů. Snížení zemědělského sucha je prioritní, tudíž podporovat každé řešení, které v krajině zadrží vodu (pozemkové úpravy, obnova rybníků,…). Zároveň je nutné dodat, že by pomohlo zastavit dotace na biopaliva a zamezit přimíchávání biosložky do pohonných hmot, pozitivním důsledkem bude dramatické snížení pěstování řepky, která sice jako plodina má i agrotechnická pozitiva, ale je potřeba ji masivně chemicky ošetřovat na obrovských souvislých plochách, což vede k erozi půdy a zhoršování půdního profilu. Vedlejší pozitivum může být i následné zvýšení pěstování jiných plodin a zlepšení naší potravinové soběstačnosti.

Další opatření musí směřovat opět k retenci vody v krajině, ale i v domácnostech. Kdo si u rodinného domu zřídí retenční nádrž, určitě neprohloupí. Zvážil bych podporu malých a středních podniků a zemědělských farem, které se začnou zabývat zodpovědným hospodařením s vodou. Zároveň se musíme všichni naučit chovat se k vodě šetrně, to bude zásadní úkol nejen pro jednotlivce, ale i pro průmysl a zemědělství. Zásadní je řešit ruku v ruce problematiku plýtvání pitnou vodou ve velkém, mnohde ve světě kroutí hlavou, že splachujeme a zaléváme pitnou vodou.

Tento článek rozhodně neměl přinést ještě větší míru stresu a obav do beztak už dost vyhrocené doby, ale má být varováním, protože v budoucnu už nebude platit „Sůl nad zlato“, ale „Voda nad zlato“.