Ekonomický návrat do pravěku (a zpět)
O tom, že bující pandemie koronaviru bude mít nedozírné ekonomické následky snad už v tuto chvíli nepochybuje vůbec nikdo. Česká republika se zařadila po bok zemí, které přijaly drastická opatření ve snaze zabránit dalšímu šíření nemoci, nejsem oprávněn hodnotit jejich efektivnost z hlediska epidemiologického, ale jako ekonom mohu již teď predikovat jejich následky v hospodářské oblasti.
Mezi odbornou veřejností pomalu začíná převládat názor, že se bude jednat o dramatičtější průběh poklesu ekonomiky než za krize v roce 2008. Podle predikcí CSIS (Center for strategic & international studies) se v lednu a v únoru snížil čínský export o 17,2%, to znamená pokles dodávek dílů do automobilového a strojírenského průmyslu v Evropě. Globální propojení světa navíc výrazněji postihne exportní ekonomiky, mezi které se řadíme i my. Naše závislost na vývozu vztaženému k celkovému HDP za posledních 20 let vzrostla z 27% na 67%, takto vysoký podíl mimo jiné znamená i velmi vysokou citlivost ekonomiky na vnější ekonomické šoky. Export nejvíce směřuje do zemí Evropské unie (přes 90% celkového vývozu). Pokud se kvůli koronavirové krizi sníží odbyt našeho zboží v těchto zemích a navíc do tohoto již tak nebezpečného koktejlu přimícháme nedostatek subdodávek z Číny pro výrobu zboží, o které by třeba ještě zájem byl, tak máme o hlavní problém naší ekonomiky víc než postaráno.
Nejvíce nás bude drtit pokles odbytu automobilů, sektor automobilového průmyslu je u nás nejvýznamnější. Data Sdružení automobilového průmyslu ukazují, že se podílí na celkové průmyslové výrobě jednou čtvrtinou a zaměstnává 150 tisíc lidí, navíc generuje 9% našeho HDP. V případě poklesu výroby čeká zaměstnance nejprve omezování pracovní doby, snížení mezd a v poslední řadě propouštění. Nezaměstnanost vystřelí vzhůru, krize určitě pohne rekordně nízkou mírou nezaměstnanosti 3,1%. Musíme totiž počítat i s problémy firem, které jsou subdodavateli pro výrobce automobilů, ti zaměstnávají 400 tisíc lidí a samozřejmě se problém přelije i do tohoto sektoru.
Roztočená spirála propadu bude podporována i krachem menších firem z oblasti služeb, zejména pohostinství a cestovního ruchu. Jejich problémy samozřejmě začaly už samotným zákazem je navštěvovat a uzavřením hranic. Zhorší se v momentě, kdy zaměstnanci velkých firem dostanou výpověď a začnou šetřit právě na těchto službách, včetně služeb živnostníků. Ti jsou na tom jako OSVČ v současné situaci velmi špatně, nemají nárok na proplacení alespoň části příjmů, pokud jsou v karanténě, často kvůli restriktivním opatřením prostě vydělávat nemohou a nesáhnout ani na ošetřovné.
V horizontu několika měsíců můžeme očekávat druhotnou platební neschopnost, kdy firmy a jednotlivci prostě nebudou schopni splácet své závazky u bank. Lidé budou mít problémy s pravidelnými splátkami svých hypoték a úvěrů, firemní sektor na tom nebude o moc lépe, kromě splátek úvěrů a leasingů je budou navíc drtit i výplaty mezd zaměstnancům, na které nemusí mít prostředky již po pár týdnech krize, zejména to bude platit pro sektor služeb. Banky sice přislíbily odložení splátek, jenže to není koncepční řešení, s ním musí přijít naše vláda. Současný ministr průmyslu a obchodu navrhuje pouze selektivní podporu a navíc ještě velmi nízkou. Při vybírání komu pomůžeme a komu ne navíc bude vznikat rizikový korupční prostor.
Vláda musí po potlačení koronavirové epidemie přijmout opatření k nastartování ekonomiky. Z hlediska ekonomické teorie existují monetární stimuly, které prostřednictví státu provádí centrální banka a fiskální stimuly přímo aktivované vládou. Pojďme se od teorie opět vrátit k praxi, navrhuji tyto kroky:
- snížení daňové sazby pro daň z příjmů, v případě dlouhotrvajících restriktivních opatření zvážit vyhlášení daňových prázdnin. Odsunutí platby daně z příjmu bez sankcí, jak navrhla současná ministryně financí je spíš logickým gestem, v konečném důsledku to vůbec nic neřeší
- snížení odvodů na sociální pojištění za zaměstnance i pro OSVČ. Mimořádná situace si žádá ponechat lidem více peněz, aby mohli sanovat přímé škody a platit své závazky
- osekat zbytné státní výdaje. Neziskovky v dobách krize nemohou pomýšlet na štědré příspěvky, za které pak pojedou pomáhat lidem do zahraničí, prioritní jsou naši občané.
- zvýšit daňovou progresivitu. Tento krok je vždy nepopulární, ale solidaritu teď potřebujeme víc než kdy jindy
- vládní investiční stimuly zejména pro firmy s českým daňovým domicilem. Investice směřovat k růstu kvality infrastruktury a nastartování průmyslové výroby.
- zvýhodněné úvěry podpořené snížením základní úrokové sazby ze strany ČNB. Firmy si tak budou moci půjčovat levněji, vše bude směřovat k obnovení výroby a zachování pracovních míst
Výše zmíněné nejdůležitější body musí být podporovány zrychlením legislativního procesu a odbouráním byrokratické zátěže (mimochodem zeštíhlení úřednického aparátu je také cestou k snížení zbytných státních výdajů). Pokud by jakýkoli krok odporoval zkostnatělé a často nesmyslné legislativě EU, bude potřeba se spojit s dalšími státy zejména z oblasti Visegrádské čtyřky a tvrdě vyžadovat účinnou nápravu. V dobách krize se mi jeví jako nutné opět nadřadit národní zájmy nad zájmy nadnárodního celku.
Na závěr vás všechny chci ujistit, že jakkoli se situace z ekonomického hlediska může zdát pochmurná, tak nezapomínejme na jeden, asi nejdůležitější fakt. Po každé krizi přijde konjunktura a rozmach, jen nesmíme propásnout šanci k jejich brzkému nastartování.